čtvrtek 12. srpna 2010

Den tlustoprdů

Turecké aerolinky tento týden odstavily z práce 28 stewardů a letušek kvůli tomu, že jsou obézní. Mají půl roku na zhubnutí. Rozhodnutí samozřejmě spustilo vlnu kritiky, stejně jako když se tato přepravní společnost rozhodla nepřijímat ani obézní cestující. Stejně tak si tlustoprdi musí koupit sedadlo navíc, pokud chtějí letět s United Airlines. Německý poslanec Marco Wanderwitz však zašel ještě dál - zavedl by daň z obezity.


Tato rozhodnutí jsou veřejností přijímána rozporuplně. Je jasné, že jedincům, kteří nedokáží svůj apetit udržet na uzdě, se to nelíbí a protestují. Protestují i „ochránci lidských práv“, což je v tomto případě paradoxní. Ano, tlustoprd má jistě právo být tlustoprdem, avšak již nemá právo tím ostatním otravovat život. Cestovat nějakým dopravním prostředkem vedle tlustého a upoceného člověka je velmi nepříjemné.

Nechci se nijak dotknout těch, kdo trpí nadváhou (nadváha však neznamená 100 kg navíc) v důsledku nějaké srdeční choroby, dysfunkce štítné žlázy, poruchy slinivky břišní, nadledvinek a brzlíku. Tito lidé však tvoří zhruba 5% populace. Zbytek tlustoprdů se na to jen vymlouvá. Jejich obezita má mnohem prozaičtější příčiny – málo pohybu a mnoho cukrů a tuků. Na světě je zhruba 1,1 miliardy lidí trpících nadváhou. Pro srovnání – počet podvyživených osob se pohybuje okolo 850 milionů.

Lidé se stále více podobají stádu ovcí – nebo ještě lépe: mase tupých živočichů bez vlastního rozhodovacího mechanismu. Lidé sežerou všechno, co jim dáte. Dejte jim maso, sežerou ho. Nacpěte do masa chemikálie, rozemletý kosti a tuny dalších sraček a oni to stejně sežerou. Dejte jim rozemletý kus rádobyhovězího v umaštěné housce s přesmaženýma hranolkama a oni to sežerou a ještě budou chtít nášup.

Příčin, proč ze sebe člověk udělá obézní monstrum, může být mnoho. Důležitou roli zde hraje fakt, že být tlustý není bráno jako společenský prohřešek, případně tabu. Tlustoprd do šesti let věku je brán jako „zdravý“ či „silný“ a „jen papej“. Tento zvrácený přistup vytváří již v raném věku velký problém. Tlustoprd, povinen školní docházkou, je sice ostatními zesměšňován, ale doma (ve společnosti dalších tlustoprdů) je naopak utěšován (většinou hromadou jídla), namísto snahy o nějakou změnu. Zarážející je především fakt, že takový člověk se nepřestane přecpávat ani tehdy, kdy už si nevidí na vlastního ptáka. Okolo břicha má rozteklou duchnu, přes kterou si už dokonce ani neutře zadek. Do práce už nedojde, ale dojít (dojet na vozíku) do McDonalda zvládne vždy. Stále však žere a žere a to i přesto, že musí vnímat jasnou souvislost mezi objemem jídla a svou váhou. Jediný krok, ke kterému se tlustoprd odhodlá, je nákup prášků na hubnutí, které zaručeně fungují a po kterých shodíte 50 kg za měsíc. Za nějaký čas se nemůže hýbat vůbec a stane se z něj nesamostatná, umaštěná, zpocená a slintající hora sádla. Zde tlustoprd zjevně naplňuje svůj životní cíl a spokojen, ve věku 30 let, umírá (v tom lepším případě). Jeho přínos společnosti je nulový, ba dokonce záporný.

Společnost (tvořena tupou masou) tlustoprdy však přijímá a dokonce se snaží jim vytvářet podmínky pro přežití a hlavně další přibírání na váze. Obezita, stejně jako kouření, prostě stále není akceptována jako společenský problém. Restaurace s rychlým občerstvením se předhánějí, která nabídne větší menu za méně peněz. Obchodní řetězce prodávají potraviny, které jsou již z větší části tvořené chemií a nikomu to neva. Oděvní průmysl produkuje XXXXXL oblečení, aby i gigantická monstra, vážící 300 kg a více, měla co na sebe. Firmy zcela legálně prodávají tlustoprdům různé druhy prášků na hubnutí, které prokazatelně nefungují. Automobilky rozšiřují sedadla, aby se i vyžraná hovada mohla pohodlně svézt. Nedivil bych se, kdyby firmy, vyrábějící počítačové komponenty, přizpůsobovaly interface tak, aby elektronická zařízení mohli pohodlně ovládát i tlustoprdi se svými tlustými, rozměklými a upocenými prsty. Divím se, že v kalendáři ještě není nějaký den tlustoprdů...


Dříve či později se však každý tlouštík prožere minimálně k infarktu. K jeho ošetření pak nezřídka potřebujete náklaďák s jeřábem, minimálně 8 zdravotníků a daleko větší dávky léků a stimulujících látek.

Vítám proto iniciativu neměckého poslance zdanit tlustoprdy. Stejně tak se mi libí rozhodnutí tureckých aerolinek tlustoprdy nepouštět do letadla. Tyto kroky jsou označovány za kontroverzní, podle mého názoru jsou však naprosto logické a správné. Neexistuje totiž žádný jiný způsob, jak s obezitou bojovat. Ti lidé si totiž ani neuvědomují, že tloustnou v důsledku přežírání. Podle mého názoru by měl každý skutečně obézní člověk ztratit svéprávnost. Společnost by rozhodně měla být tolerantní k lidem, kteří mají nějaký zdravotní problém. Neměla už by však tolerovat lidi, kteří se z vlastní vůle stanou parazity. Nechci upalovat tlustoprdy na hranicích, ale namísto rýžování na nefungujících prášcích a knihách je potřeba zavést určité mantinely, jako třeba nastavit maximální konfekční velikost. Nepodporovat tlustoprdy výhodnými nabídkami ve fastfoodech, atd.

Měli bychom si však pospíšit, dokud jsou v menšině.

1 komentář:

dezonil řekl(a)...

Naprosto s tebou souhlasím.
Dokud tady ale tlustoprdi budou, budou tady i ty fastfoody, XXXXXL hadry, atd. To je prostě jen další masa lidí, kteří potřebujou něco extra a pokud jim to dáš, rádi za to zaplatí. Jen byznys.
Začít by se mělo hlavně u daně z obezity. To vidím jako jedno z nejlepších řešení. Taky bych zavedl bonusy a malusy na zdravotním pojištění. Seš zdravej? Málo marodíš? Chodíš do práce a odvádíš pravidelně daně? Dostaneš bonus ve zdravotním pojištění formou nižšího měsíčního odvodu.
H.