středa 15. prosince 2010

Proti blbosti není obrany

Je všudypřítomná. Je neomezená. Nezná hranic. Blbost (případně kravina, hovadina, nesmysl a další, vulgárnější výrazy). Je to slovo, vlastnost, či definice. Je buď individuální, nebo společná. Je relativní. Její pomocí vyjadřujeme iracionalitu, nepochopitelné jednání, nebo třeba zbytečný předmět. Můžeme se tak vyjádřit o něčím názoru. Ale existuje před blbostí vůbec nějaká obrana? Je možné donutit lidi přemýšlet?


V tuto chvíli by bylo nejjednodušší napsat, že není, a tím téma uzavřít. Blbost je však něčím víc. Je to hnací síla. Vlastnost, která umožňuje lidem chovat se iracionálně. Energie, která je v neustálé rovnováze k pozitivním vlastnostem. Často tak označujeme lidské chování a akce, které podle nás (nebo podle většinového názoru) postrádají racionalitu, nejsou založené na předchozí analýze, apod. Říct o někom, že je blbec, nebo že dělá blbosti, je velmi snadné, v některých případech dokonce logické. Bohužel, toto tvrzení se většinou zakládá na značně subjektivním vnímání světa a "normality". Někdo jako blbost může označit třeba koupi nového auta, někdo jako blbost vidí koupi ojetého auta. Oba mají vlastně svoji pravdu. Oba si myslí, že je rozumné koupit nové/ojeté auto. Další člověk si žádné auto nekoupí a označí ostatní za blbce, kteří nevědí, jak ušetřit peníze... Každý člověk jedná a posuzuje na základě zkušeností, znalostí, výchovy a dalších vlivů. Za určité situace se pak nějakým způsobem rozhodnou. A tady je třeba blbost hledat.

Je bohužel jasné, že bez lidí - blbců, kteří nechápou, nebo nechtějí chápat souvislosti, by tržní ekonomika nefungovala. Alespoň ne v takové podobě, v jaké ji vidíme dnes. Blbosti lidí využívají všichni - právníci, obchodníci, politici; a nepochybuji, že i vy jste určitě někdy využili něčí blbosti. Pokud by tedy někdo chtěl s blbostí bojovat, bojoval by spíše sám proti sobě, proti svým vlastním zájmům. O tom žádná. Určitá míra blbosti tedy není úplně na škodu. Pokud je však překročena pomyslná hranice počtu nemyslících tupců, nějaký kolosální průser na sebe nenechá dlouho čekat.

Měli bychom se mít na pozoru před současným trendem přizpůsobování se blbosti. V minulosti byli hloupí lidé (ti, kteří neměli vliv) považováni prostě za... hloupé lidi, kteří za svou blbost platili. Nikomu to nevadilo a nikdo neměl tendenci s tím něco dělat. V současné době však i hloupí lidé získávají určitou moc. Protože platí. Ne však již za svoji blbost, ale za produkty a služby, které se jim obchodníci snaží prodat. Dav blbců tak může mít paradoxně větší vliv, než například volený zástupce. Davy a tupci existovali vždy. Vždy však mezi nimi byl také někdo, kdo jejich blbost usměrňoval a více či méně ji využíval ve svůj prospěch. Někteří se skutečně snažili tupce učit a vzdělávat. Dnes má každý právo být imbecilem a nikdo mu ho nemůže upřít. Naopak - aby imbecil zůstal zároveň platícím zákazníkem, je potřeba se přizpůsobit jeho požadavkům. Čím je zákazník línější a blbější, tím jsou produkty blbuvzdornější a paradoxně komplexnější. A také dražší. Není zde tedy naděje, že by výrobci a poskytovatelé služeb najednou řekli "dost" a přestali zjednodušovat obsluhu svých produktů a rozsah služeb. Přišli by o peníze.


V praxi to znamená, že průměrný konzument má stále méně důvodů o čemkoli přemýšlet. Nemusíte se orientovat v jízdních řádech, stačí si vyhledat spojení na internetu. Zjistit, v kolik jede autobus do Plzně podle papírového jízdního řádu, je pro patnáctileté dítě nepřekonatelný problém. Lidé (a především děti) preferují herní konzole, protože počítač jako takový už začíná být příliš složitý. Můžete si koupit krabičku, která vám internetový obsah zprostředkuje přes televizi. Je to sice dvakrát dražší než počítač, ale ovládáte to obrovskými tlačítky se symboly a obrazovka vám jich málokdy ukazuje více, než pět najednou. Lidé už nechtějí nic nastavovat, klidně si nechají nasrat na hlavu, hlavně když nebudou muset příliš přemýšlet.
Televizní program také inteligenci příliš nezvyšuje. Necháváte si dobrovolně vymývat mozek reklamami a pořady, které jsou absolutně o ničem. Nemusíte si na to dokonce ani vytvářet jakýkoliv názor, stačí poslouchat toho pána v televizi, co mluví tak rozumně. Nemusíte dokonce ani řešit, co si vezmete na sebe nebo jakou hudbu budete poslouchat. Stačí sledovat trendy. Kecky do sněhu? Žádný problém; je vám v nich sice kurevská zima a klouže to, ale ty zimní boty, co máte, už prostě nejsou in. Proč číst knížky, když je jednodušší se podívat na film? Nemusíte se snažit porozumět složitým a dlouhým větám, když si stačí koupit Blesk nebo Aha, kde vám všechno vysvětlí v holých větách s vykřičníky, kterým rozumíte. Není potřeba se orientovat v zákonech, od toho jsou přeci právníci a vždycky najdete někoho, kdo vám poradí. Není důvod marnit čas vyhledáváním a ověřováním informací, když vám to důležité vždycky někdo řekne. Kčemu bysem mněl znád pravopys, když to stejnak každej pochopý? :-) A tak dále... 


Lidé prostě nechtějí přemýšlet a okolní prostředí se tomu stále více přizpůsobuje. Necháváme za sebe přemýšlet přístroje a aplikace. Většina uživatelů počítačů nezná ani zlomek skutečného potenciálu systému, který využívají. Rozčilují se, když mají pomalý internet, protože mají prohlížeč zasekaný nesmyslnými pluginy, které se jim nainstalují spolu s nějakým programem. Je jim totiž jedno kam se co instaluje a co všechno vlastně instalují s tím. Za opravu jsou pak ochotni zaplatit tisíce korun technikovi, který s tím stráví pět minut práce. A přitom by stačilo jen přečíst si pár řádek textu. Anebo použít MOZEK. Není to přece kvantová mechanika. Někteří lidé však stále nezvládají ani tlačítko na ovládání dveří v prostředcích MHD. Dokonce i takto primitivní systém přesahuje intelektuální schopnosti části obyvatelstva. Lidé si stále půjčují peníze na 200% úrok a připadá jim to v pohodě. Pokaždé se pak strašně diví, v jak velkém průseru jsou. Každou chvíli nějaký vlak smete řidiče auta, který se - přes výstražné znamení (a někdy i přes závory) - rozhodne projet. A přesto se za týden najde další absolutně vypatlaný kretén, který to zkusí také. Někdy bych rád věděl, co se těmto lidem honí hlavou. Nebo jak uvažuje řidič, jedoucí na letních pneumatikách velkou rychlostí po zledovatělém povrchu. Někteří lidé mají problém si na poště vzít pořadové číslo. Věří každé pitomosti, kterou jim někdo pošle mailem, pak ji ještě rozešlou dalším lidem a následně si stěžují na spam. Zastavte lidi na ulici a položte jim nějakou jednoduchou otázku. Budete šokovaní, kolik lidí vám vůbec nedokáže odpovědět.
Pokud si myslíte, že to přeháním, že to není tak hrozné a že lidé ještě nejsou tak tupí, zkuste jeden den odpovídat na dotazy televizních diváků. Bude vám připadat, že si z vás dělají srandu. Podívejte se třeba na výsledky voleb. Jak je možné, že někdo volí komunisty? Jak je možné, že se stále stejní lidé nechají utáhnout na stále stejné sliby a žvásty? Jak si někdo může myslet, že ekonomiku zachráníme tím, že se ještě více zadlužíme?


Když totiž přemýšlíte a hledáte souvislosti, vyvstávají před vámi problémy, které jste předtím neviděli, nebo nechtěli vidět a vy jim teď musíte čelit. Průměrný konzument nechce ani slyšet o tom, že by jeho byt měl mít menší hodnotu než před pěti lety. Narušilo by to jeho představu o výhodné investici a vyvolalo řadu otázek, na které nechce hledat odpovědi. Jednodušší je tedy se zatvrdit a dokola opakovat, že jeho byt prostě vyšší hodnotu má a lidé jsou blbí, že nekupujou byty, když je to taková dobrá investice...


Myšlení vyvolává strach. Lidé jsou stále méně připraveni čelit realitě a raději se nechají manipulovat, než aby se pokusili něco skutečně řešit. A jejich děti nebudou jiné.

Žádné komentáře: