pátek 18. března 2011

Arabský průser

Jistě již od února sledujete situaci v severní Africe. Mladí a chudí nezaměstnaní se bouří proti svým dlouholetým vojenským diktátorům, kteří se chopili moci za použití násilí a násilím také drželi zemi pohromadě. Desítky let ignorace reforem a jakéhokoliv rozvoje si vybraly svou daň v podobě chudoby, nezaměstnanosti a sociálních nejistot. Nejlépe arabskou situaci asi popisuje tento článek. Díky (anebo možná kvůli) ropě arabské země neměly žádnou potřebu změn a rozvoje společnosti.


Většina Arabů žije v podstatě ve středověku s vládnoucí kastou v čele, neuvěřitelnou korupcí a absolutním nezájmem o ty, kteří se na korupci nepodílejí. V současnosti však již nezaměstnanost a celková frustrace začala být neúnosná. Mladí lidé s přístupem k informacím zjistili, že to jde dělat taky jinak a pochopili, co jsou jejich vládci vlastně zač. Byla to časovaná nálož. Roznětkou se stal mladý Tunisan, vysokoškolák, který začal prodávat zeleninu, aby vůbec přežil. Policisté mu věci zabavili a on se, v zoufalství z totální ztráty perspektivy, upálil. Případ ilustruje
skutečné životní podmínky v Arábii (s výjimkou turistických oblastí).

Protože Arabové nejsou vyměklí přizdisráčové, rozhodli se i navzdory tuhým režimům vydat do ulic, namísto brblání do piva a výkřiků do tmy. Byli jsme však svědky krutých potlačení demonstrací. Staří diktátoři se prostě moci (a nakradeného majetku) vzdát nechtěli. Někteří to pochopili vcelku brzy a oznámili buď rezignaci, nebo že alespoň nebudou kandidovat v příštích volbách.
Ne tak Kaddáfí. Ten je u moci již od roku 1969. Ačkoliv předtím povstalce podporoval, dnes proti nim válčí. Za těch 42 let dosáhl 30% nezaměstnanosti. Nelze se proto divit demnostrantům (povstalcům), že jsou ochotni za změnu režimu bojovat a neodradilo je ani krvavé potačování nepokojů.

Libye je 12. největším vývozcem ropy ve skupině OPEC. Z tohoto důvodu Kaddáfímu všichni, všetně Američanů, vždycky lezli do prdele a prominuli mu dokonce i teroristický útok v Lockerbie, který zosnoval (jak vyšlo najevo). Nyní proti vlastním občanům, které desítky let utlačoval, rozpoutal válku. Dokonce chtěl nechat bombardovat neozbrojené demonstranty.
Doslova mě šokovaly názory, které zaznívaly v diskuzích. Velká část diskutujících si totiž myslí, že Kaddáfí je borec a že by měl všechny povstalce postřílet. Podle nich si tam žili jako prasata v žitě a teď se jim něco nelíbí.
Zjevně jde o stejný typ lidí, kterým nevadil komunismus, protože se v něm měli dobře. Nejspíš mají pocit, že když je Libye velkým exportérem ropy, tak tam musí mít ulice dlážděné zlatem. Nemají ani ponětí, v jakých podmínkách tam lidé musí žít a možná by byli rádi, kdyby i v Čechách byl nějaký diktátor. Možná by byli spokojení, kdyby opět mohli udávat sousedy a dělat problémy každému, kdo nebude souhlasit s jejich kreténskými názory.
Každopádně podporovat střílení a bombardování neozbrojených lidí může jenom naprostý zmrd a sráč s totálním nedostatkem informací. Díky bohu, že jsou tito lidé natolik omezení a tupí, než aby se dostali ke skutečné moci.

Ale zpět k situaci v Libyi. OSN konečně začalo jednat a povolilo zavedení bezletové zóny. Nezbývá než doufat, že to snad zabrání dalším útokům na civilisty, kteří už doslova žebrají o pomoc. Kaddáfí sice slibuje povstalcům svobodu, když se vzdají, ale i tomu nějvětšímu idiotovi musí být jasné, že je to lež. Jakmile bude mít příležitost, rozpoutá doslova genocidu. Nebo si skutečně myslíte, že tvrdý diktátor, který neváhá bombardovat vlastní lidi se najednou umírní a bude si s povstalci podávat ruce? NATO nakonec stejně bude nejspíš muset vyslat do země pozemní vojska, ať se toho bojí sebevíc.

Nikdo však zatím nedokáže říct, jak se situace bude vyvíjet dál a i politologové jsou ze situace značně zmatení. Nepokoje v arabském světě však rozhodně neskončily. Někteří lidé se obávají, že teď vzroste vliv fanatických náboženských skupin. Nic tomu však nenasvědčuje - vypadá to spíš, že mladí Arabové prostě chtějí práci a lepší životní úrovneň. Náboženství prozatím odsunuli na druhou kolej. Může to být znamení, že arabský svět se pomalu reformuje.

Jisté je zatím pouze to, že ceny ropy (a pohonných hmot) stále stoupají a nepodaří-li se brzy situaci uklidnit, stoupat budou i nadále. A s nimi i ceny potravin, výrobků, služeb... V době, kdy se akcie opět propadají, podniky krachují a nezaměstnanost roste, to opravdu není nejlepší vývoj.

Žádné komentáře: