sobota 9. července 2011

Iluzorní svět

Jistě vás už někdy napadlo, že informace, které vám sdělovací prostředky denně hustí do hlavy, nemusí být až tak úplně pravdivé. Nejspíš je vám jasné, že některá, médii prezentovaná fakta jsou trochu vylepšená, jiná zas vytržená z kontextu apod. Stále máte dojem, že dokážete rozlišit pravdu, a na základě různých informací si tvoříte nějaký názor. Myslíte si, že když přelouskáte Hospodářky, kouknete na iDnes a večer na zprávy na Nově, dostanete nějakou objektivní pravdu. 

A přemýšleli jste někdy nad tím, že jste možná úplně mimo mísu?



Mediokracie
Sdělovací prostředky ovlivňují naše životy stále větší měrou, jak jsme se mohli přesvědčit nedávno, v případě španělských okurek. Pamatujete na reportáž, kterou před lety odvysílala TV Nova, o absolutní přednosti chodců? Dodnes se někteří zmatení občané dožadují svých neexistujících přechodových privilegií. Stačí pár senzacechtivých, lehce retardovaných novinářů, a škody šplhají do miliard Eur.
Patříte-li mezi mé pravidelné čtenáře, pak víte, že nejsem příznivce komplotů a konspiračních teorií, tudíž si nemyslím, že se tiskoví magnáti snaží ovládnout svět. Oni už ho totiž svým způsobem ovládli. Váš majetek, pověst a život samotný se nachází v rukou uslintaného uhrovitého novináře, který nepřemýšlí o důsledcích svých článků a jedním odstavcem z vás udělá zloděje, násilníka nebo pedofila. I když se později ukáže, že šlo o pitomou shodu okolností, vaše jméno a čest jsou v hajzlu a nikdo se z toho nebude zodpovídat. A zkuste se bránit u soudu.

Realita je taková, vážení, že média mají v rukou absolutní moc. Můžou hýbat burzami, můžou ničit životy, šířit klepy, vytvářet mýty, revoluce, v extrémních případech dokonce války. Naštěstí je zde vždy nějaký kontrolní orgán, který většinou stačí zabránit katastrofě, protože někdo je za zveřejněné informace odpovědný. Do jisté míry. V posledních letech je trendem plagiátorství a opisování. Jednu a tu stejnou informaci nám přináší několik desítek různých zpravodajských institucí. Pokaždé si k tomu něco přidají, nebo naopak zatají, aby zpráva vypadala víc děsivě/úsměvně/politicky. Jsou-li informace navíc podány dostatečně rafinovaně, divák nebo čtenář si zbytek domyslí sám. Stejně, jako si váš mozek domýšlí bílý trojúhelník v úvodním obrázku. Žádný tam není, ale vy ho nedokážete nevidět. Stejně jako si nedokážete odmyslet souvislosti, které (ne)existují mezi zmanipulovanými zprávami.
Chodí-li váš protějšek pozdě domů a neumí-li vysvětlit, kam chodí a co dělá, automaticky pojmete podezření, že je vám nevěrný, nezávisle na tom, jestli je to pravda. Jakékoliv nestandardní chování je potom podezřelé, ačkoliv se nijak nevymyká zkušenostem z minulosti. Jednoduše si v hlavě utvoříte iluzorní pravdu, která sice může být skutečná, ale taky nemusí a vy jste jen paranoidní. I když se později ukáže, že partner pouze chodil po brigádách, aby vám pak dal k výročí vysněnou dovolenou, vaše podezření nezmizí a už navždy bude součástí vašeho vnímání světa.

Informační průjem
Málokterá redakce má koule na to, aby veřejnosti sdělila jakýkoliv názor. V případě specializovaných magazínů lidé místo recenzí čtou vlastně takové PR články, protože jinak by redakce dostala vyhubováno (nebo dokonce pokutu za poškozování dobrého jména!!) od poskytovatele recenzovaných objektů. Vidět je to zejména u recenzí automobilů. I naprosto hnusné, žravé a nepraktické auto (jako například Škoda Roomster) je klasifikováno jako ucházející a dostane slušné hodnocení v poměru cena/výkon. Obdobný paradox platí i pro další odvětví, jako počítačové komponenty, hry, apod. Nenapíšete-li pozitivní recenzi na totálně sračkový výrobek, nebudete mít příště co recenzovat.

Se zpravodajstvím je to však jiné. Zde se dodržuje určitá flexibilní etiketa posvěcená politiky. Chcete-li veřejnosti sdělit, že Kalousek je zmrd, který dále vesele okrádá stát a ještě se k tomu přiznává, vaše kariéra je u konce. Názory se v novinách smí psát pouze do sloupků někde na konci a v televizi je jim vyhrazen vysílací čas po 22. hodině, kdy se na to nebude nikdo dívat.
Zprávy jsou vždy politicky korektní, ovšem pokud není zrovna potřeba schválit nějaký nový zákon, který například "zatočí" se silničními piráty. Pak jsou určité protizákonné kroky (jako např. zveřejňování informací o podezřelém) v pořádku. Průměrný ovčan se nicméně dozví pouze to, co od médií dostane a podle toho si utváří (světo)názor. Přečte-li si v novinách, že španělské okurky obsahují průjmové bakterie, zpanikaří a raději nekoupí nic. Někteří, méně rozumově vybavení občané, dokonce přestanou kupovat veškerou zeleninu. Zde pak nastupuje faktor "Co kdyby?", takže zeleninu nekupují ani poté, co se ukáže, že šlo o mystifikaci a blud.
Vzpomeňte si na prasečí chřipku, na ptačí chřipku, SARS (že už ani nevíte, co to je?), různé studie, které dokazují závislost dětí na rýžovém pudingu, další studie, které vyvracejí závislost dětí na rýžovém pudingu, různé proklamace, odhady chování trhu a podobně. Většinou jde o neúplné zprávy, vytržené z kontextů, upravené, nebo čistě vymyšlené. Sem tam se objeví i nějaký starý internetový mem, když zrovna není o čem psát.

Hledání pravdy
Hledali jste někdy nějakou méně obvyklou informaci? Zpravidla naleznete alespoň 30 "relevantních" odkazů na různé blogy, než přijdete na to, že články jsou jeden jako druhý. Někteří "autoři" se ani neobtěžují kopírovaný (ukradený) text jakkoli formátovat. Spoustu informací také naleznete v různých fórech. Ale najít skutečně užitečnou informaci na internetu je mnohdy nadlidský úkol - často zjistíte, že je osm let stará a tudíž zcela bezcenná. To však některým "blogerům" nezabrání informaci pokaždé recyklovat, něco si k tomu přidat a směle publikovat. Hlavně aby tam bylo dost klíčových slov, kvůli návštěvnosti. Většina blogů na internetu je pouhým smetištěm tisíckrát omletých zpráv a článků, u kterých už je jedno, jestli jsou pravdivé, či ne.

S novými zprávami je to v podstatě stejné. Každá nová informace je nemilosrdně kopírována všemi sdělovacími prostředky, aniž by vůbec kdo ověřoval její originální původ. Hlavně mít zprávy hned teď, dříve než ostatní a nejlépe do toho nějak nacpat reklamu. Hledáte-li pak nějaké zdroje či původce informací, brzy se v plagiátorské síti ztratíte.
Často se stává, že původcem informace je nějaký vtipálek, který si jenom chtěl z lidí vystřelit. Avšak v okamžiku, kdy se zpráva masově rozšíří, stává se z ní pravda. Lidé, infikovaní touto dezinformací, za ni začnou dokonce začnou bojovat a rozvíjet. Je-li dezinformace dostatečné rafinovaná, stane se z ní mýtus, či dokonce legenda. Tyto informace pak již nelze z lidských myslí vypudit dokonce ani konfrontací s logickou a zřejmou pravdou.

Víte například, co se děje v zahraničí? Sice máte k dispozici spoustu různých zpráv ze všech koutů světa, ale ve skutečnosti jsou to jenom kopie jedné a té stejné informace, kterou vydává nějaká mezinárodní tisková agentura. Protože nemáte žádné srovnání, přijmete tyto zprávy za skutečné a pravdivé. Samozřejmě netvrdím, že by všechny zprávy byly lživé. Uvědomte si ale, že vaše vnímání světa je tvořeno kusými informacemi, které prošly různými politicko-korektními filtry a někdy i cenzurou. Tento váš obraz světa nemusí mít pranic společného s realitou. Víte například, co se skutečně děje v Libyi? Nebo na Haiti? Nebo ve Španělsku? Že média neinformují o masových demonstracích ještě neznamená, že se nedějí. Vám je to však jedno, protože se na to ani nedokážete soustředit. Různých zpráv je prostě příliš mnoho a udržují tak váš mozek ve stavu neustálého zahlcení (tj. nepřemýšlení). Zůstává strach, obavy a panika. Úzkostlivé čekání na nějakou "velkou zprávu", jako že někde něco vybuchlo, nebo že vypukl konflikt, vždyť se k tomu pořád někde schyluje, vidíte to stále v televizi. Měli byste souhlasit ze zvyšováním daní, abychom nedopadli jako Řecko! Je vám jedno, že náš systém by takového stavu dosáhl jedině po dalších deseti letech konstantního zadlužovaní. Ze zpráv máte dojem, že se to může stát přes noc.
Nejsou to jenom zprávy, ale i reklama. Sdělovací prostředky jsou jí prolezlé už natolik, že už ji mnohdy ani nevnímáte. Vaše podvědomí však ano. Záměrně vytvořené reklamní dezinformace se na nás valí ze všech stran a dále tak odtrhávají naše vědomí od reality.

Zjednodušeně řečeno: média vytvářejí iluzorní svět, který všichni akceptujeme a jednáme podle toho. Naše rozhodnutí jsou založena na mystifikacích, podivných interpretacích, lžích, nesmyslné panice a neopodstatněném strachu. A tady to zdaleka nekončí. Iluzornímu světu se přizpůsobuje průmysl, obchod i služby. Vytváří se tak celá odvětví průmyslu, založená na implantované poptávce. Nezáleží na tom, jestli danou věc skutečně potřebujete, chtějí to přece všichni, říkali to v televizi!

Zacyklení
Zamyslete se teď nad tím, kolik zrůdných zpráv již médii prošlo, napáchalo miliardové škody a... ticho po pěšině. Každou chvíli se dozvídáme o zfalšovaných statistikách, ze kterých se informace čerpaly, o záměrném klamání veřejnosti (předvolební kampaň), ale nikdo se z toho nezodpovídá. Jakmile se však vláda, ve svých světlých momentech, jenom trochu pokusí této manipulaci bránit, už jsou tu demonstrující novináři, kteří vykřikují něco o svobodě slova. Je jedno, co svým jednáním napáchají, veřejnost se přece musí dozvědět "pravdu" za každou cenu!

Každá informace s velkým potenciálem se stává nebezpečnou hned ze dvou důvodů. Jedním je již zmiňované nebezpečí vzniku hmotných škod a ztrát na životech, druhým je její možná schopnost zacyklení. Je-li informace dostatečně úspěšná, mohou na jejím základě vznikat nové, ještě úspěšnější informace, které pak znovu oživí informaci původní. Výsledkem je komplexní obraz virtuální skutečnosti, jež je považována za reálnou. Velmi často také dochází k tomu, že se informace reálnou skutečně stane. Nezáleží, jestli je to pravda nebo ne, ostatní se prostě chovají, jako by to pravda byla. Iluzorní svět je plný těchto "pravdivých" informací. Proč si například myslíte, že Facebook má velkou hodnotu? Je to proto, že komplexně chápete systém cílené reklamy přes sdílené údaje uživatelů, anebo proto, že to stále někde čtete a lidé to pořád někde opakují? :-)

Dejme si malý příklad: Pepa je průměrný mladík, nijak zvlášť hezký, má profil na Facebooku a v něm spoustu přátel. Bohužel, nemá valný úspěch u žen. Nejspíš proto, že se někdy chová dost asociálně a jí holuby z nosu. Jeho "kamarádi" se rozhodnou si z něj vystřelit a tak vezmou nějaké Pepovy fotky (bez prstu v nose), přidají spoře oděné slečny a vloží na Facebook spolu se sdělením, jaký je Pepa děvkař. Pepovi "přátelé" se toho okamžitě chytnou a začnou se do něho navážet. Pepa protestuje, nicméně upravené fotky se stávají důkazem. Kdo Pepu dobře nezná, analyzuje celou situaci tak, že něco vyplulo na povrch a pro pravdu se každý zlobí, že? Zareagují také holky, které najednou chtějí Pepu poznat a zjistit, jestli je Pepa opravdu děvkař. Pepa tak začne randit o sto šest a nezávisle na výsledku schůzek se skutečně stává děvkařem.

Proboha, co mám dělat??
Pokud vám právě došlo, že váš život se odehrává v jakési absurdní verzi  Matrixu, nepanikařte. Najít (alespoň částečnou) pravdu není zase tak složité. Pokusím se to shrnout do několika bodů:

  • Přestaňte číst bulvár a debilní časopisy typu Pestrý svět. Začněte číst třeba Reflex, tam jsou původní články a alespoň nějaké názory. Vykašlete se na zprávy v televizi a najděte si na internetu nebo v novinách to, co vás skutečně zajímá.
  • Neposlouchejte idioty a lidi, kterým jde evidentně pouze o prachy a o moc. Nikdo nemůže vědět všechno.
  • Vyslechněte si vždy protikladné názory, pravda bývá někde uprostřed.
  • Hledejte souvislosti tam, kde jsou a nehledejte je tam, kde nejsou
  • Vzdělávejte se a čtete knížky. Milostné romány vám moc nepomůžou.
  • Překonejte strach ze zjištěné pravdy a nějak se s tím vyrovnejte.
  • Buďte rozumní. Když vidíte hromady dinosauřích kostí, je docela pravděpodobné, že tu fakt kdysi žili. Na pohádky o stvoření už jste snad velcí, ne?


Nedaří-li se vám přesto vidět celou pravdu, nezoufejte. Stejně nemáte šanci porozumět všem procesům a událostem, které se ve světě dějí. Spokojte se s tím, že rozlišíte skutečné hodnoty od těch falešných.



Již brzy se můžete těšit na pokračování článku, věnované současným mýtům a bludům.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Škoda jen, že je tenhle článek moc dlouhej na to, aby si ho dotyční ovčani přečetli. A stejně by to, podle mýho názoru, skončilo prohlášením typu: "No jo, ale s tím my stejně nic nezmůžeme, to jenom ti nahoře."

Ignorant řekl(a)...

Na druhou stranu, pokud článek vyvolá v myslích ovčanů alespoň pochybnost o jejich dosavadním vnímání světa, mělo to smysl :-)