sobota 28. března 2020

Proč je situace mnohem horší, než se zdá

   Na život v karanténě, tedy věčně s rouškou, desinfekcí a podivným sociálním distancem, jsme si už jakž-takž zvykli. Původně jsem chtěl psát článek o tom, proč si nemyslím, že opatření jsou přehnaná a že jsme svědky upevňování státní moci. Jenomže v uplynulých dnech jsem s hrůzou zjistil, že v tom druhém případě jsem se hluboce mýlil. 








pondělí 23. března 2020

Karanténa - týden poté

   Přišly gumičky... teda roušky a respirátory! Hurá! Vládě se podařilo je zajistit v Číně, stejně jako to udělaly ostatní země, jenom s podstatně menším humbukem. Půlka vlády šla přivítat letadlo a poděkovat Číňanům, že nám dodali zboží, které jsme si od nich koupili za tržní cenu. A přivezlo ho letadlo, které nám zajistilo NATO. Výborně. Nicméně chápu, že Andrej nyní potřebuje jakékoli dobré PR, aby aspoň trochu vyžehlil fakt, že se na přípravu na epidemii absolutně vysral, když byl ještě čas.

   Zřejmě to tedy mělo být to velké završení Zemanova trpělivého čínského análního alpinismu. Však to také připomenul v jednom z nejhorších projevů, jaké kdy měl. Kdyby zůstal v kómatu, udělal by lépe. Kdo je zvědavý na prezidenta, který se objeví na obrazovce teprve poté, co se začnou šířit dohady, jestli ještě vůbec žije, a to jenom proto, aby velebil komunistickou stranu, úplně převrátil fakta, urazil, koho mohl, a pak se zase ztratil jako kouř nad popelníkem?
   Je to jako z nějaké hodně nepovedené komedie. Zeman by udělal nejlépe, kdyby do konce svého volebního období raději držel hubu a moc se neukazoval. To nebyl projev státníka, ale poťouchlého zapšklého dědka s vypitým mozkem, kterým také ve skutečnosti je.

A jak se život v České Republice proměnil z pohledu Ignoranta?

čtvrtek 19. března 2020

Karanténa: den třetí

   Nebaví mě stále dštít síru na vládu. Ať už je to s těmi rouškami jak chce, nelze vládě upřít snahu o nápravu svého selhání. A dá se pochopit, že prostě nemůže z ničeho nic v jeden den zavřít všechno, takovéto kroky je třeba dávkovat. Nicméně bylo nařízeno, že od půlnoci ze středy na čtvrtek musí zakrýt obličej povinně všichni. Ještě před pár dny bych nevěřil, že k tomu dojde tak rychle. Opatření jsou drastická, ale nezbytná, jestli chceme zpomalit nástup epidemie. Rozhodně má smysl dle svých možností chránit sebe a ostatní. Asi bychom neměli zapomínat desinfikovat také svůj mobil, na ten neustále saháme a pak si ho přikládáme na tvář.

neděle 15. března 2020

Karanténa


Do prdele! Uplynuly sotva tři dny a je to tady. Je teď jasný, že karanténa od zítřka nastane. Ven budete smět pouze do práce, na nákup, do lekárny a se psem. A radši ho naučte rychle srát, protože po vás jinak půjdou měšťáci!


Doufejme, že Češi se hajzlpapírem zásobili dostatečně, a nebudou se tak u nás opakovat americké nebo holandské scénáře. Stále si ještě můžete dojít nakoupit jídlo, alkohol, pohonné hmoty a léky.

Zbývá poslední krok - povinné nošení roušek. Pro všechny! Ale kde je máme, kurva, vzít? Co je to za cirkus?

čtvrtek 12. března 2020

Koronavirus: lockdown

   Ve snu by mě nenapadlo, že nastane situace, kdy budou uzavírány školy a  veřejné akce. Itálie je v karanténě komplet, Rakousko italským občanům zakázalo vstup do země a počet virem zasažených lidí stoupá. WHO vyhlásilo globální pandemii. Neuvěřitelný. Intenzita celé záležitosti graduje šíleným tempem. Při čtení zpráv není snadné zachovat zcela chladnou hlavu. Nemůžete to jen tak ignorovat, zprávy se k vám stejně dostanou, a vy potřebujete vědět, co se bude dít dál.

  Ale přemýšleli jste nad důsledky (možných) vládních opatření v širších souvislostech? Tímto je v žádném případě nechci kritizovat, takovou shodu a akceschopnost politiků jsme tu dlouho neviděli. Teď je skutečně potřeba táhnout za jeden provaz. Vláda se snaží zabránit italskému scénáři, to je jasné. Jenomže co když se to nepodaří? Co když...?

pondělí 9. března 2020

Propadáme panice: den jedenáctý

O ničem jiném už se nemluví. Dá se to pochopit, ale už to unavuje. Pořád ty stejný kecy - je/není horší než chřipka, nic se neděje/strašnej průser, a pak vtipy. Jenom za dnešek jsem o Koronaviru s někým mluvil pětkrát a slyšel o něm dva nové vtipy. Začaly se rozmisťovat desinfekce na veřejná místa. Navrátilci z Itálie by nyní měli jít rovnou do karantény. Severní Itálie už v karanténě prakticky je. Opatření proti dalšímu šíření ale selhávají a roušky jsou evidentně k hovnu. Běžný život je jakoby odsunut na vedlejší kolej.


čtvrtek 27. února 2020

Propadáme panice - den první

   Češi začínají panikařit. Ještě u nás není jediný (potvrzený) nakažený, a už i jeden můj kamarád před chvílí sdílel příspěvek, že nakoupil zásoby. Další se na to chystá, ale prej až příští týden, protože si o tom nejdřív přečetl ten článek. Zítra jsem chtěl jet na nákup já. Normální nákup, jídlo na pár dnů, ze kterýho budu chvíli vařit. A jsem fakt zvědavej, jak to v tom krámě bude zítra vypadat.

Existuje několik perfektních důvodů, proč začít s panikou:
  • Přibližuje se to! Itálie, teď už i Rumunsko, a kdoví co se děje v Íránu. Už je to na všech kontinentech!
  • Nakupování zásob může být za chvíli fakt docela problém.
  • Všichni panikaří, panikařím taky!

   Největší průser je, že stále nikdo pořádně neví, co se může stát, respektive, co s tím dělat. V jednom článku se dočtete, že virus nepřežije ani pár hodin bez hostitele, v jiném, že je to klidně 9 dní. Zdá se, že zatím ani není jasno v tom, zda se virus šíří těsným kontaktem, nebo jestli stačí podání ruky. Nebo jestli, a jak zmutoval. Pravděpodobnost úmrtí má asi souvislost s imunitou, ale taky to tak nemusí být.


úterý 4. února 2020

Zase začátek

  Všiml jsem si, že mi na stránku Ignorant na Facebooku lezou lidi, přestože tam je kulový. A přesně to byl impulz, který jsem potřeboval, abych přestal čumět na Youtube a na porno, přendávat nesmyslný věci ze šuplíku do krabic a naopak, a začal bejt taky trochu kreativní. A co může být lepšího, než si napsat pár článků, že jo.