čtvrtek 19. března 2020

Karanténa: den třetí

   Nebaví mě stále dštít síru na vládu. Ať už je to s těmi rouškami jak chce, nelze vládě upřít snahu o nápravu svého selhání. A dá se pochopit, že prostě nemůže z ničeho nic v jeden den zavřít všechno, takovéto kroky je třeba dávkovat. Nicméně bylo nařízeno, že od půlnoci ze středy na čtvrtek musí zakrýt obličej povinně všichni. Ještě před pár dny bych nevěřil, že k tomu dojde tak rychle. Opatření jsou drastická, ale nezbytná, jestli chceme zpomalit nástup epidemie. Rozhodně má smysl dle svých možností chránit sebe a ostatní. Asi bychom neměli zapomínat desinfikovat také svůj mobil, na ten neustále saháme a pak si ho přikládáme na tvář.


   Bez nějaké ochrany obličeje už vás dnes nikam nepustí. Strašidelná je myšlenka, že odteď na dlouhou dobu pořádně neuvidíte ničí ksicht. Jak poznáte, že se na vás někdo šklebí? Z čirého masochismu jsem dnes sledoval televizní zprávy, které už prakticky o ničem jiném nejsou. Všichni měli roušky, kromě dvou moderátorů, což byly prakticky jediné dva nezakryté obličeje, které jsem za celou relaci viděl. Psycho. Je úchylné sledovat, kdo jakou používá roušku? Jestli to lidé doma sledují celý den, tak se nelze se divit, že z toho občas někomu hrábne.

  Situace na trzích je noční můra, hledání dna pokračuje. Koncem května neodletím na dovolenou především zřejmě proto, že do té doby ty aerolinky zkrachují. Kde se zastaví cena ropy? Kdy nakoupit akcie, aby se mi to opravdu vyplatilo? Pozitivní je, že vláda chce poskytnout bilion korun na podporu podnikáni. Méně pozitivní už je následné navýšení inflace, ale pro dlužníky je to relativně dobrá zpráva.

   A teď si to představte za týden, nebo za měsíc. Nikdo nedokáže říct, jak dlouho tohle budeme muset ještě vydržet, ale až pomine prvotní šok, zvykneme si a budeme se snažit normálně žít a minimalizovat nepohodlí a ztráty. O moc větší hell už to asi nebude, a pořád ještě si můžete nakoupit čerstvé zboží, drogerii a léky. Můžete za rodinou, do práce a třeba do autoservisu. A do galanterie pro materiál na domácí roušky.
Já si stále nemůžu zvyknout na ten divnej pocit - pokaždé před odchodem nasazovat roušku a kontrolovat, jestli mám u sebe desinfekci. Těší mě, že to lidé berou velmi věcně a snaží se ostatním ukázat, že není potřeba se za to stydět. Jsme v tom všichni.

   Hromadnou dopravou jsem od pátku minulého týdne necestoval, tak nevím, jaká atmosféra tam teď panuje, ale představu si udělat dokážu. Jízda autem po Praze je teď bez větších kolon, sice jezdí hodně svátečních řidičů, ale jinak pohoda. Teda až na ty roušky všude kolem a lidi osamoceně postávající nebo jdoucí a otáčející za vámi hlavy, aby se podívali, jestli máte také roušku. Napadne vás, jak to vlastně je. Když jedu v autě sám, tak ji snad mít nemusím, ale může vir projít kabinovým filtrem?

   Zajímavé je rovněž zjištění, že absence policejních kontrol nespustila silniční anarchii. Rád bych si myslel, že důvodem je pouze vyšší plynulost dopravy - řidiči jsou méně frustrovaní a nic je nenutí ke spěchu. Nebo že by i ty kontroly byly spouštěčem frustrací? Netuším. Troufám si ale tvrdit, že bezpečnost silničního provozu v posledních dnech prudce vzrostla. Ačkoli takhle si to Auto*Mat asi nepředstavoval...

   Štve mě, že venku je teď tak akorát počasí sednout si někam na zahrádku s přáteli. Nebo se jen tak s někým projít. Skoro se těším, až bude v sobotu hnusně, abych mohl být rád, že jsem doma. Minulý pátek se ještě mohlo odpoledne do hospody, tak jsem byl na pivu s kamarády. Asi to bylo na dlouhou dobu naposledy. Kurva!


Žádné komentáře: