Roušky nás zachrání!

    Kdyby mi někdo na začátku roku 2020 řekl, že nošení vlhkýho hadru na ksichtu se stane symbolem "odpovědného přístupu", že to budou lidé dělat dobrovolně, a navíc ještě udávat a ostrakizovat každého, kdo látkový náhubek nosit odmítne, považoval bych ho za člověka, který viděl příliš mnoho dystopických filmů. Leč, přesně to se stalo realitou. Ještě v půlce července se zdálo, že začal vítězit zdravý rozum, a postupně ubývalo míst, kde bylo nutné náhubek nosit. Pak ale došlo k obratu.

    Chaos, o který se nedávno vláda opět postarala, jsem popisoval v minulém článku. Obětním beránkem se stal epidemiolog Maďar, který, znechucen Vojtěchovým zmrdstvím, raději odešel sám. Vypadá to, že záměrem vlády je vyštípat z rozhodovacího procesu všechny odborníky a vystřídat je lidmi, kteří si nechají srát na hlavu a nebudou mít hlavně žádný názor, proboha!

    Ale vraťme se k rouškám. Ze začátku, dokud nikdo nevěděl, jaký má pandemie vlastně rozsah, jak se virus šíří a co přesně způsobuje, byla povinnost nosit roušky snadno pochopitelná, obhajitelná a možná dokonce odpovědná. Lepší přehnaná ochrana, než žádná. Lidé se semkli a začali roušky šít, byla v tom vidět solidarita a snaha společně čelit neznámému.

    Půl roku poté už o Covidu přeci jen nějaké informace máme. Horší je to s daty o počtu nakažených, vyléčených a testovaných. Respektive s jejich interpretací. Vypadá to, že počty nakažených se zvyšují, a to je alarmující. Je to přesně takový výklad, který Babiš potřebuje, aby ve společnosti udržel atmosféru strachu. Proč? Čím více se bojí a udržují v nejistotě, tím lépe na ně působí krátká prohlášení, hesla a prázdná, velkorysá gesta. Přesně ve stylu Prchalovy kampaně. "Bude líp!", "Já to zařídím!", "Osobně se o to postarám!". Prostě jim předhodíte data, ze kterých vyplývá, že jsou v ohrožení nejen oni, ale i jejich příbuzní, a oni si nasadí náhubky a nebudou přemýšlet o tom, k čemu to vlastně je. Z celého toho humbuku zbude jednoduchá linie myšlenek: OHROŽENÍ -> ŘEŠENÍ(ROUŠKY) -> BABIŠ.

    Všechny články na iDnes se najednou shodují v tom, že roušky jsou třeba. Ani jeden se nezabývá například kritikou z úst pana profesora Žaloudíka. Nevyjádřil se k tomu ani jeden lékař, odborník, nebo dokonce expert. Senátor Žaloudík poté zcela zmizel z veřejného prostoru.

    Je fascinující, že ještě pořád nemáme jakákoli relevantní data, kterými by  zázračná ochranná moc látkových roušek byla podložena. Můžeme tvrdit, že nošení roušky chrání naše okolí, ale do hry vstupuje více faktorů. Zákaz volného pohybu na začátku pandemie měl nepochybně největší efekt. Dále se lidé přestali pořád ohrabávat, funět si navzájem do obličeje a utírat si soply do rukou a sahat pak na všechno kolem. Roušky také sehrály hlavní roli v udržování sociálního odstupu. Ale jsou skutečně tím hlavním důvodem, proč je u nás stále tak málo infikovaných?

    A tady právě nastává problém. Milovníci restrikcí a zakazovači všeho tvrdí, že roušku je nutné nosit za každých okolností, protože jinak v podstatě vraždíme nevinné lidi! Lékaři a epidemiologové se shodují, že rouška má smysl především pro nemocné, kteří tak nešíří infekci dál. Jakoukoli. A možná na tom něco bude, ale MUSÍ SE TO DĚLAT SPRÁVNĚ! Jenže...

• Lidé látkové roušky neperou! Nosí stále ten stejný kus hadru, který měli na obličeji každý den při cestě metrem, v tramvaji, v obchodu, na úřadě apod., už od března. Kdyby si dali přes obličej použité spoďáry, bylo by to hygieničtější, než látka, kterou nosí zmuchlanou v kapse nebo v tašce, chvíli na bradě, chvíli ji žmoulají v ruce, kterou sahali na tyč v metru, madlo v eskalátoru, sedadlo, nebo do vlastního rozkroku. Ta látka je vším, jenom ne ochranou před nějakým virem.

• Desinfekce povinná není, což je další paradox. Přitom právě šmatlání špinavýma rukama na všechno je nejčastějším způsobem přenosu infekčních chorob. Lidé desinfekci prostě přestali používat. Jedním z důvodů je nejspíš skutečnost, že desinfekce ve veřejných prostorech strašně smrdí. ANO, je potřeba chránit životy občanů, ale nesmí to stát moc peněz, tak ať používají klidně směs do ostřikovačů.

• Nařízení nedávají smysl. Půl roku od začátku pandemie a ustanovení tří týmů odborníků by už mohla mít vláda alespoň nějaký plán. Dopředu říct, že pokud bude X nakažených po dobu Y, tak zavedeme taková a taková opatření. Ta budou platná do doby, dokud po X dní nebude nakažených méně, než Z. NENÍ TO TAK SLOŽITÉ. Jenomže to bychom nesměli mít populistickou vládu, která se řídí aktuálním veřejným míněním.

    Roušky jsou tak spíše takovým psychosociálním experimentem. Co se bude dít, až nastane chřipková epidemie (a ona nastane, jako každý rok na podzim)? Budou roušky povinné všude? Budou je nemocní a chrchlající rouškofilové nosit dobrovolně, nebo si řeknou, že kvůli "obyčejné" chřipce teda ne? Lidé, kteří se nakazí a naneštěstí i zemřou na Covid (nebo souběh více chorob s Covidem) jsou jaksi privilegovaní a věnuje se jim největší pozornost. Na internetu běží on-line zpravodajství o počtu nakažených, vyléčených, hospitalizovaných a mrtvých.

    Jak k tomu přijdou všechny ty oběti ostatních respiračních onemocnění, selhání oběhové soustavy, rakoviny, nebo například oběti autonehod? To jsou přece taky reálné hrozby, před kterými by nás měl svatý Babiš chránit! Jenomže na to jsou už všichni zvyklí a nevadí jim to.

    Za pár let si lidé zvyknou i na Covid. A za nějakých 10-15 let si na to nikdo ani nevzpomene. Nevěříte? Tak vězte, že v letech 1995/1996 u nás byla chřipková epidemie, která trvala 7 týdnů, nakazilo se 11% populace a zemřelo 12 tisíc lidí. Zavřely se tenkrát školy, a to bylo všechno. Taková hrůzostrašná pandemie, a úplně to zapadlo. V žádném případě to nechci srovnávat s Covidem, ale je dobré se nad tím chvíli zamyslet.